8.6. výprava

Podzimní prázdniny Rumburk 25. až 30. října 2016

Naším cílem pro letošní podzimní prázdniny se stal vzdálený Rumburk. Jízdní řád sice sliboval relativně krátkou cestu, ta se ale nakonec díky narůstajícímu zpoždění poměrně protáhla. A tak jsme za černočerné tmy a lehkého deště dorazili až docela pozdě.

Ve středu dopoledne jsme vyrazili na krátkou procházku po okolí, kterou jsme si zpestřovali tradičními hrami jako medvědi, partyzáni apod. Odpoledne jsme se vydali do Rumburka, kde jsme si mimo jiné prohlédli místní Loretu. Následovala ještě krátká hra po městě a pak už cesta zpět na večeři.

Na čtvrtek jsme měli naplánovaný celodenní výlet. Vlakem jsme dojeli do Rybniště a vydali se zpět do Rumburka. V Krásné Lípě jsme si udělali přestávku na náměstí a kdo chtěl, navštívil místní cukrárnu. Den jsme zakončili večerním promítáním filmu Zootropolis.

Páteční program byl opět odpočinkový. Dopoledne i odpoledne jsme se vydali do okolí hrát nejrůznější známé i neznámé hry (např. na kočku a myš, želvičky, tanky apod.). Herní odpoledne bylo zakončené stavěním lesních příbytků z přírodnin.

V sobotu nás čekal druhý celodenní výlet. Vlakem jsme dojeli do stanice Panský a odtud se vydali na rozhlednu na Vlčí hoře. Když se všichni rozhlédli do okolí, vydali jsme se dál směrem na rozhlednu Dymník. Pod vrcholem jsme si prohlédli kamennou hvězdu - v podstatě menhiry vystavěné do tvaru hvězdy. Pak jsme vystoupali na vrchol k rozhledně, která byla bohužel zavřená, a tak jsme se vydali vstříc večeři.

Nedělní dopoledne jsme si zpestřili nejrůznějšími hrami v areálu našeho ubytování, a pak se už začali balit, poobědvali a vyrazili na cestu na nádraží, odkud nás čekala dlouhá cesta plným vlakem až zpátky domů.

Prohlídka Rumburské Lorety
Na nádraží
Medvědi!!
Tobiáš
Hra na kočku a myš

Více fotek ve fotogalerii a střediskové fotogalerii.

Tábor Mladotice 3. až 16. července 2016

Tématem letošního tábora byli Vikingové. Na předtáborové výpravě byli kluci vyhnáni barbary v čele s Bjarmim ze své vesnice. S pomocí poustevníka Gudrida, který jim předal mapu s umístěním skryté vesnice, uprchli do bezpečí. Po strastiplné cestě se tak dostali do zapadlé vesnice - tábora, kde je čekalo mnoho úkolů. Prvním úkolem byla výroba vlajky včetně žerdi. Pak se měli vydat na plavbu k blízkému majáku, ve které měli zjistit, proč nesvítí. Cestou je však zastihla velká bouře, kterou způsobil Thor - bůh hromu. Během bouře ztroskotali a byli rádi, že se dostali zpět na pevninu. Bylo tedy potřeba v okolí získat materiál na stavbu nové lodě a požádat loďaře o její stavbu. Když byla nová loď hotová, mohli se kluci vydat na průzkum okolních vesnic. Některé se ukázaly jako přátelské, jiné však ne. Proto bylo potřeba se před dalšími cestami vyzbrojit.

Vlčata proto navštívila kováře, který jim slíbil pomoc při výrobě zbraní, ale jen pokud mu přinesou rudu, kterou mu ukradli lapkové. To se vlčatům po delším boji podařilo, a tak vrátili kováři rudu a získali na oplátku materiál na svoje zbraně. Bylo třeba se však ještě zdokonalit v boji, a tak další den následoval turnaj. V něm se ukázalo, že někteří kluci jsou velmi zdatní v lukostřelbě a jiní zase v boji na blízko.

Následující den byli všichni po turnaji hladoví a tak bylo zapotřebí ulovit dva divočáky a dopravit je do vesnice. Lov proběhl celkem rychle hlavně díky lučištníkům. Horší to už bylo s dopravou divočáka do vesnice. Ani celá družina lovců nedokázala s větším divočákem téměř hnout. Nakonec se jim to s pomocí silnějších osadníků podařilo a tak nezůstali ohladu. Druhou částí získávání potravy byl rybolov, pro který si kluci museli nejdřív vyrobit dva pruty. Rybolov byl docela snadný, a tak kluvci nalovili dost ryb do zásoby i na další dny.
Den po odpočinkovém jarmarku se vlčatům podařilo zajmout posla s dopisem v runách. Když se jim v blízké nepřátelské vesnici podařilo postupně ukrást celý klíč, dozvěděli se, že se za dva dny má sejít několik skupin barbarů v čele s Bjarmim, který vypálil jejich vesnici. Než se ale mohli vydat na trestnou výpravu a Bjarmimu se pomstít, bylo třeba podle receptu od Gudrida získat ingredience na lektvar, který je bude v bitvě léčit. Některé ingredience bylo zapotřebí hledat pouze za tmy a jako největší problém se ukázala světluška, kterou se klukům nepodařilo ulovit. Naštěstí měl Gudrid poslední v zásobě, a tak se mohli kluci následující den vydat za Bjarmim.

Cesta za Bjarmim ubíhala celkem rychle a kousek od jeho sídla na Šebíkově se kluci zastavili, aby připravili kouzelný lektvar. Pak už vyrazili na Šebíkov a začal boj s Bjarmim. Z počátku to byla spíš slovní přestřelka, ale později se kluci vrhli do bitvy a zbavovali se jednoho Bjarmiho poskoka za druhým. Na závěr se podařilo porazit i Bjarmiho a pomsta tak byla dokonána. Pak bylo potřeba se přesunout do bezpečí mimo nepřátelské území a přenocovat. K večeru i celou noc dost pršelo a díky staré plachtě na všechna vlčata celou noc kapalo. Ráno tak byli všichni mokří a déšť neustával. Rozhodli jsme se tedy, že se necháme do tábora odvézt, abychom zbytečně celé dopoledne nemokli. Po návratu do tábora bylo na programu hlavně sušení sebe sama a po večerním závěrečném ohni hlavně odpočinek.

Mimo táborovou hru byla během tábora spousta času na organizovanou i neorganizovanou zábavu. A tak si kluci nejen zahráli spoustu sportovních i deskových her, ale také si vyzkoušeli něco nového a nebo se něco naučili. Ať už střelbu z luku nebo vzduchovky, zacházení s pilou a sekerou při výrobě podlážek do stanů, rozdělávání ohně křesadlem i sirkami včetně přípravy a úklidu ohniště. Nechybělo ani uzlování, trénování zdravovědy a ostatně všeho co se týká nováčkovské zkoušky a prvního stupně stezky. Na konci tábora tak mohlo opět několik kluků úspěšně složit slib vlčat.

V pátek pak začalo balení, bourání a úklid tábora, abychom v sobotu vše stihli. Večer byl poslední slavnostní nástup ozvláštněný vytahováním špalku práce a kácením stožáru, ze kterého si snad každý vzal větší či menší část na památku letošního tábora.

Rádi bychom poděkovali těm, kteří nám s přípravou a organizací letošního tábora pomohli. Děkujeme tedy jmenovitě Mladotickému zemědělskému družstvu v čele s panem předsedou Polcarem za zázemí, panu Václavovi Střelovi za vodu, neutuchající nápady a pomoc, paní Evě Jánské za zásobování a všem rodičům, kteří nám pomáhají nejen při stavbě a bourání tábora, ale i během roku.

Nakládání u klubovny
Vztyčování stožáru
Zapalování zahajovacího ohně
Zahajovací oheň
Je třeba pomoct s obědem

Více fotek ve fotogalerii a střediskové fotogalerii.

Předtáborová výprava 27. až 29. května 2016

Po několika letech jsme se vydali na předtáborovou výpravu na celý víkend a opět jsme zamířili na chatu jednoho z vedoucích, kde kluky čekalo uvedení do tématu táborové hry.

Vše začalo v sobotu ráno, když se kluci dozvěděli, že jsou obyvatelé malé vikingské vesnice a její náčelník Erik Rudý shání posádku na svou novou loď. Jakmile byla loď dostavená, vydali se kluci pod vedením Erika na první plavbu, aby v okolí nalezli zásoby na přípravu oběda. Jedním z úkolů bylo také ulovit v blízkém lese dost veverek na přípravu veverčího guláše. Veverky se lovily pomocí šišek a některé se vlčatům málem vůbec nepodařilo trefit. Nakonec jich ale bylo dost a tak kluky čekal plný hrnec guláše.

Odpoledne měli kluci náročnější úkol a tím bylo rybaření. Nejdříve museli vyrobit podběrák a pak pomocí něj vylovit všechny ryby, které jsme jim před tím rozmístili na hladinu rybníka. Odpoledne nám trochu nepřálo počasí, a tak si kluci chvíle mezi přeháňkami krátili zdokonalováním se v ovládání lodě a nebo v lukostřeleckém lovení veverek.

Večer nastala nejdůležitější část výpravy a to přepadení vesnice hordou barbarů. Kapitán naštěstí stihl všechny členy posádky vzbudit, a tak se jim povedlo z vesnice včas odplout. Na druhém břehu zahlédli světlo svíčky, za kterým se vydali, aby na místě našli poustevníka Gudrida. Ten jim předal mapu s umístěním zapadlé vesničky, ve které se budou moci ukrýt před řáděním barbarů. Ti jim mezi tím celou vesnici vypálili a utekli do tmy. Posádka se tak mohla vrátit do spáleniště, přečkat noc a druhý den ráno vyrazila na měsíční cestu vstříc ukryté vesnici (táboře).

Cesta od vlaku
Cesta od vlaku
Bylo potřeba posekat trávu

Více fotek ve fotogalerii.

Čarodějnice 30. dubna 2016

Po roční pauze jsme se opět rozhodli uspořádat pálení čarodějnic. Tentokrát se o program postarali starší skauti a skautky. Připravili si několik her na téma Harryho Pottera, a tak se všichni mohli těšit na rozřazování do týmů pomocí Moudrého klobouku, hádání postav z příběhu podle obrázků, šifrování, let zručnosti na koštěti, poznávání rostlin a mnoho dalšího. Na závěr programu čekal všechny zúčastněné famfrpálový zápas ve kterém nesměla chybět ani zlatonka. Když už byli všichni unaveni famfrpálem, mohlo dojít na zapálení ohně a opékání buřtů. Ikdyž účast nebyla příliš velká, všem se odpoledne líbilo, a tak nezbývá než poděkovat skautům a skautkám za povedený program.

Vysvětlování pravidel
Hlavně se nenechat chytit
Luštění šifry
Ani s klíčem to nebylo jednoduché
Let zručnosti na koštěti

Více fotek ve fotogalerii a střediskové fotogalerii.

Výprava na Jenčov 9. dubna 2016

Ač jsme měli sraz na stejném místě jako Berušky a dokonce jsme jeli kus cesty stejným vlakem, cíl každého oddílu byl tentokrát jiný. Berušky jeli do Sv. Jana pod Skalou a vlčata vyrazila na zříceninu Jenčov. Jednou už jsme tam měli namířeno, ale nakonec jsme tehdy až na zříceninu nedošli. Z Nižboru jsme se tedy vydali k údolí Vúznice, kterým se ale z důvodu ochrany přírody nedá jít, a tak nám nezbylo než se vydat po kopci nad údolím. Velkou část cesty jsme šli doslova cestou necestou. Naštěstí měl Požerák navigaci, a tak nás po strastiplné cestě zpestřované zmizíkem, medvědy, šiškovou válkou, přelézáním nespočtu roklí a broděním potoka úspěšně dovedl až na zříceninu. Ta sice nebyla příliš velká, ale i tak stála za návštěvu. Po prohlídce a svačině na ruinách věže jsme se vydali na cestu zpět. Naším cílem byly Žloukovice, které jsme úspěšně našli a dokonce nám zbylo dost času na blbnutí u železničního mostu, kde klukům posloužila opěrná zeď jako improvizovaná horolezecká stěna. Cestou zpátky jsme se ve vlaku opět sešli s Beruškami a zdárně dorazili do Řep.

Stoupání z údolí Vúznice
Šli jsme cestou necestou
Přelézání potoka
Jonáš šel po kamenech...
... a Matyáš po kládě

Více fotek ve fotogalerii.

Výprava na rozhlednu Pepř 20. února 2016

Tentokrát jsme se na výpravu vydali i s oddílem Berušek. Na Slánské se nás tak včetně vedoucích sešlo 31. Bez větších problémů jsme dorazili do Braníka, kde jsme nastoupili do vlaku a vyrazili do Jílového. Počasí nám přálo, a tak jsme se za sluníčka vydali pod Žampašský viadukt a pak dál k rozhledně Pepř. Mapu a úkol dovést nás k rozhledně jsme svěřili skautkám a skautům. Až na menší zaváhání hned na začátku se jim ale navigování docela dařilo. Cestu si skauti zpříjemnili skákáním přes potok (a Míra i spadnutím do něj) a všichni společně také hraním zmizíku a medvědů. Když jsme dorazili k rozhledně, počasí se už trochu zhoršilo, takže když jsme po obědě vylezli nahoru, docela už foukalo a i lehce pršelo. Na rozhledně jsme se proto moc nezdrželi a vydali se na cestu na vlak do Luk pod Medníkem. Počasí se horšilo a začínalo postupně i trochu poprchávat. Proto jsme se snažili zrychlit a dorazit na nádraží co nejrychleji, abychom moc nezmokli. To se nám nakonec i skoro povedlo, a tak jsme se schovali do přístřešku a čekali na vlak. Někteří si dlouhou chvíli krátili fotbalem s kamenem místo míče, ostatní se zabavili pod střechou. Před nástupem do vlaku jsme provedli kontrolu zabahnění a nejšpinavější poslali očistit boty do trávy. Pak už jsme se mohli vydat na cestu domů, kam jsme mokří ale v pořádku dorazili.

Žampašský viadukt
První svačinová přestávka
První svačinová přestávka
Míra a Dominik skáčou přes potok
Tomáš skáče přes potok

Více fotek ve fotogalerii.

Výprava na Zbraslav 23. ledna 2016

Na letošní první výpravu jsme se vydali do okolí Zbraslavi. Od rána hustě sněžilo a tak jsme čekali nízkou účast. Nakonec se nás sešlo šest vedoucích a sedm vlčat, a tak jsme mohli vyrazit. Ze Zbraslavského náměstí jsme se vydali přes řeku do místní minizoo, kde jsem viděli daňka, srnce, fretku, výra, divoká prasata a káně. Za nekončícího sněžení jsme se vydali přes kopec do Jarova a pak dál směrem na Zvoli. Cestou jsme občas hráli zmizík, medvědy, trochu blbli ve sněhu a udělali několik přestávek na svačinu. Protože jsme do Vraného, odkud nám jel vlak, dorazili o hodinu dřív, začali kluci soutěžit ve stavbě co nejvyšší sněhové věže. Když je to přestalo bavit, hráli Hutututu, a pak už jen blbli ve sněhu. Když se blížil odjezd vlaku, pustili jsme se do oprášení všech vlčat - sněhuláků od nalepeného sněhu, aby jsme vůbec mohli do vlaku. Pak už jsme celkem v poklidu dojeli až zpátky do Řep.

O skautingu

5.png

Z našeho programu

2016_07_08 15_26_34.jpg
img_3834.jpg
img_5218.jpg

Junák - český skaut,
10. středisko Bílá Hora Praha, z. s.
Sadová 21, 161 00 Praha 6

logo WOSM

logo SKAUT

logo 10. středisko Bílá Hora