V plánovaných akcích jsou již vypsány termíny všech akcí až do letního tábora. Počítejte prosím s nimi.

Podzimní prázdniny Hamr 26. až 30. října 2018

Uběhl další rok a my se znovu sešli na Hlavním nádraží, abychom se mohli společně vydat na podzimní prázdniny. Vyrazili jsme vlakem, až jsme dorazili do krajiny známé velkým množstvím rybníků. Správně, je to Třeboňsko. Ubytovali jsme se v penzionu Alešův dvůr ve vesnici Hamr, nedaleko od Chlumu u Třeboně. Penzion byl rozdělen na dvě budovy, a tak jsme se museli rozdělit. Jelikož jsme přijeli dost pozdě, rychle jsme se vybalili, navečeřeli se, a uložili se ke spánku.

Na sobotu jsme si naplánovali celodenní výlet k třeboňským rybníkům. Na snídani jsme šli do restaurace, kde už na nás čekaly švédské stoly se spoustou dobrot. Po vydatné snídani jsme si sbalili do batohu oblečení, pláštěnku a oběd (i se svačinami) a sešli se před hlavní budovou. Spočítali jsme se a vyrazili na cestu. Po pár kilometrech jsme si zahráli rybičky a zmizík a pokračovali jsme v cestě. Oběd jsme si dali na louce pod velkým stromem, kde jsme si zahráli další hry a nechali odpočinout nohám. Cestou jsme také došli na místo, kde spolu sousedili tři rybníky zároveň. Tam jsme si dali další pauzu a házeli žabky na hladině vody. Když jsme se vraceli zpět k penzionu, už nás bolely nohy, a tak nás potěšilo, když jsme uviděli ceduli Hamr a poté Alešův dvůr. Zkultivovali jsme se a po večeři jsme si zazpívali s kytarami. Ačkoliv měli kluci ještě dostatek energie, v půl desáté byla povinná večerka.

V neděli jsme si chtěli oddechnout od dlouhého chození, a tak jsme se rozhodli, že si uděláme takový herní den. Po snídani jsme si vyšli kousek k lesu, kde si holky připravily hru, při které jsme kradli ostatním jejich lístečky a zároveň si bránit své. Hráli jsme celé dopoledne. Po obědě jsme šli na louku vedle penzionu, kde skauti a skautky hráli hru k výročí Československa a mladší děti hráli spoustu her jako jsou chobotničky, pešek nebo želvičky. Večer jsme měli program s umisťováním historických událostí (obecných i skautských) za posledních sto let na časovou osu. Potom jsme hráli na kytary a v půl desáté byla večerka.

Když se řekne pondělí, každému se vybaví něco jiného. Někomu začátek týdne ve škole, někomu to, že se zase setká s kamarády a někomu třeba hodina němčiny na kterou se mu nechce. Nám se ale toto pondělí vybavilo jen to, že se jde na další celodenní výlet. Po snídani jsem se sešli před hlavní budovou, kde jsme se spočítali a rozdělili do čtyř týmů. Každý tým dostal určenou trasu, kterou musí ujít a k tomu instrukce týkající se plnění úkolů. Úkoly byly zasílány průběžně SMS zprávami vedoucím týmu. Všechny týmy se sešli v Lutové, odkud jsme společně vyrazili zpět do Hamru. Cestou jsme si zahráli vlajky a zašli na nákupy do Coopu. Večer nám kluci uspořádali bojovku a holky diskotéku. Po diskotéce byla večerka.

Nadešlo úterý a také den odjezdu. Po snídani jsme hráli ve dvojicích hru, při které jeden měl zavázané oči a druhý svázané ruce. A za úkol měli sbírat barevné lístky s různými hodnotami. Po této hře jsme si sbalili nějaké věci a šli jsme na oběd. Po obědě jsme si dobalili zbylé věci a vyrazili na vlak do Prahy. Na Hlavním nádraží jsme se rozešli k domovům. Ačkoliv skoro celé prázdniny pršelo, moc jsme si je užili.

Odchod na výpravu
Rybičky, rybičky...
... rybáři jedou
Další kolo
Soutěž v podlézání...

Více fotek ve fotogalerii a střediskové fotogalerii.

Tábor Mladotice 1. až 14. července 2018

Letošní tábor byl tak trochu netradiční v tom, že měly všechny oddíly stejné táborové téma - western. To nám umožnilo hrát častěji společné hry, čehož jsme využili již před začátkem tábora na jedné z posledních schůzek, kde vlčata hrála společně s oddílem Berušek hru s úkolem postavit loď a odplout do neznámé Ameriky. I na táboře jsme toho využili, a tak se první velká hra točila kolem stavby města. Úkolem pro celý tábor bylo nanosit dostatek stavebního materiálu na stavbu města z území ovládaného indiány. Stavební materiál byly ve skutečnosti dílky rozstříhaného obrázku města. Všichni se snažili, a tak nakonec chyběly asi jen dva nebo tři dílky a obrázek města tak mohl viset na nástěnce v kuchyni.

Druhou velkou veselou taškařicí byla naprosto newesternová vodní bitva pro zchlazení všech účastníků tábora v úterý po poledním klidu. Vedro bylo k padnutí, a tak jsme po náměstíčku rozmístili kýble s vodou a po nástupu začalo polévání všichni proti všem za pomoci nejdříve jen hrníčků, později už i celými kýbly. Nikdo nezůstal suchý, což byl hlavní záměr.

Nesměly chybět ale ani vyloženě westernové hry, a tak jsme jeden den vyráběli bolaso a následně se s ním učili lovit nejdříve špalek, pak kozu (tu na dřevo) a nakonec i někteří sebe navzájem. Když měli všichni dostatečně natrénováno, zkusili si lov kozy z divokého koně (klády zavěšené na lanech mezi stromy). To už nebylo tak jednoduché, a většina kluků stejně nakonec skončila na zemi. Nemohla chybět ani naše letošní premiéra - lasování. Začátky byly těžké, ale nakonec se téměř každému podařilo kozu nebo špalek ulovit. Stejné to bylo i se střelbou z luku nebo vzduchovky, kterou jsmem si krátili jedno odpoledne.

Nebyl by to tábor, kdyby chybělo spaní v lese. Protože jsme měli na táboře hodně nováčků, rozhodli jsme se na to jít postupně. A tak si jedno odpoledne kluci v menších skupinkách stavěli nedaleko tábora přístřechy, aby v nich následující noc mohli přespat. Naštěstí v noci nepršelo, a tak byli ráno na snídani v táboře všichni suší. Průtrž mračen přišla až pak, ale to už byly všechny spacáky bezpečně pod střechou.

Samozřejmě jsme se také vydali na dvoudenní výlet s přespáním mimo tábor. Trasa vedla z části podél Střely, a tak došlo i na koupání a brodění. Večer jsme si všichni uvařili jídlo na ohni, zkusili si opéct chleba nebo marshmallowny, zazpívali jsme si pár písniček a pak společně usnuli pod jednou velkou plachtou. Druhý den jsme si ještě užili výhled na Rabštejn a vydali se zpátky do tábora.

Další celotáborový program byla Zlatá horečka, kterou si pro světlušky a vlčata připravily skautky. Menší děti ve skupinkách plnily různé úkoly (střelba z luku, lasování, poznávání zvířat a rostlin, jízda na koni apod.), kterými vydělávaly čas pro rýžování zlata v potoce. Po rýžování, které bylo zpestřeno deštivým počasím jako z Klondiku, a prodání vyrýžovaného zlata, získaly skupiny peníze, za které si mohli nakoupit jednotlivé odměny v podobě barevných perníků, "ohnivé" vody, malování na obličej, lezení po slackline apod.

K divokému západu patří také železnice jako hlavní dopravní tepna, a proto dalším velkým úkolem byla její stavba. Starosta města vyhlásil soutěž ve spojení dvou měst a úkolem jednotlivých skupinek bylo získat stavbení materiál a co nejrychleji postavit celou trať. Stavba byla znepříjemňována přítomností indiánů, kteří bránili skupinám v získávání stavebního materiálu. Jak se délka trati zvětšovala, bylo stále obtížnější dopravovat dostatečně rychle materiál na stavbu, a tak se někteří docela dost naběhali. Soutěž to byla těsná, ale vyhrát mohl nakonec jen jeden.

S dopravou souvisela i poslední velká hra pro všechny děti na táboře - závod dostavníků. V týmu šesti dětí se utvořily dvě posádky dostavníku ve složení dva koně a kočí. Úkolem bylo projet co nejrychleji vytyčenou trať, po jednom okruhu vyměnit posádku a obkroužit druhé kolo. Pořadí z této soutěže pak určilo pořadí ve vybírání vzpomínkových předmětů z tábora. Tím byla jak jinak než podkova, a pak možnost vybrat si jednu z několika krásných skautských placek na batoh nebo kroj.

Kromě těchto velkých her byl na táboře čas i na spoustu dalšího programu a práce nutné pro chod tábora. Bylo třeba pravidelně připravovat dřevo na topení do kuchyně, pomáhat s vařením a mytím nádobí. Další činnosti byly ale už spíš příjemné - hraní deskových her, zpívání u kytary, blbnutí v okolí tábora, hraní fotbalu... Někteří také věnovali svůj čas plnění stezky vlčat, a tak mohli před koncem tábora složit slib vlčat a stát se tak plnohodnotnými členy skautského hnutí. U závěrečného ohně pak byli někteří kluci převedeni do oddílu skautů a vykročili tak do další etapy svého skautského života.

Závěrem bychom chtěli poděkovat všem, bez kterých by se letošní tábor nemohl uskutečnit. Děkujeme tedy Mladotickému zemědělskému družstvu v čele s panem předsedou Polcarem za využití louky pro tábor, panu Václavu Střelovi za vodu a všem rodičům, kteří nám pomáhají nejen při stavbě a bourání tábora, ale i během roku.   

Nakládání u klubovny
Vztyčování stožáru
Indiáni!!
Hurá na ně!
U táborového ohně

Více fotek ve fotogalerii a střediskové fotogalerii.

Výprava do Zdic 9. června 2018

Na letošní poslední výpravu jsme se vydali společně s Beruškami a vyrazili jsme na druhý pokus do Zdic. České dráhy nám tentokrát přály, a tak jsme celkem v klidu dorazili až na nádraží ve Zdicích a mohli se vydat vstříc Vraní skále. Cesta nám moc neutíkala, protože bylo vedro k padnutí, a tak nás celkem potěšila obsypaná třešeň mezi poli kousek za Zdicemi. Když se konečně všichni dost občerstvili a natrhali třešně i na zbytek dnešní cesty, vyrazili jsme dál po polích a loukách. Cestu nám zpříjemňovaly hlavně jahody a borůvky rostoucí podél cest. Když jsme nakonec došli až pod Vraní skálu, rozhodli jsme se pro delší odpočinek a oběd v lese u potoka. Toho samozřejmě téměř všichni využili k ráchání, takže za chvíli byl malý potůček jedno velké bahniště. Po obědě, odpočinku a umytí posledních zbytků bahna z nohou jsme se vzhledem k neutuchajícímu vedru rozhodli na vrchol neškrábat a raději jsme zvolili mírnější cestu. I tak jsme měli se stoupáním do kopce co dělat a ani medvědi některé z nás nedonutili vylézt na strom. Naštěstí nás už pak čekala jen cesta z kopce dolů, a tak byla i větší morálka ke zmizíku uprostřed louky (většina s nasazením posledních sil doběhla až ke vzdálenému křoví). Po přestávce u kaple sv. Huberta nás už čekala jen krátká cesta na nádraží, kde jsme si ještě čekání na vlak ukrátili rybičkami a chobotničkami. A vytoužený déšť, který by nás zchladil a celý den jsme na něj čekali, jsme si nakonec užili až při vystoupení na Slánské. Vraní skálu jsme sice nakonec nepokořili, ale vzhledem k vedru se toho ani nikdo nedožadoval, tak třeba někdy v zimě.

Cesta vlakem
Svačina ve vlaku
Někdo se nechtěl fotit
A hurá do přírody
Chvílemi to byla džungle

Více fotek ve fotogalerii.

Výprava nakonec jen k Berounu 12. května 2018

Na výpravu se nás tentokrát sešlo víc, a tak jsme plni nadšení vyrazili na Smíchovské nádraží. Tam nás čekalo nakonec skoro půlhodinové zpoždění, ale i tak jsme neztráceli naději, že dojedeme do plánovaného cíle - Zdic. Vlak nás ale v Řevnicích vysadil s tím, že dál nejede a máme počkat na další. A tak jsme nakonec dorazili do Berouna tak pozdě, že už jsme nechtěli čekat na vlak do Zdic, a proto jsme vyrazili po náhradní trase. Nejdřív jsme zašli do místního Medvědária a vyzkoušeli přilehlé hřiště. Pak nás už čekal výšlap k rozhledně Děd, kde jsme poobědvali, pokochali se rozhledem, trochu zablbli a vysvětlili si hru na "Pana kolíčka" (cílem bylo nepozorovaně někomu připnout kolíček na prádlo, pokud ho dotyčný našel, snažil se ho připnout někomu jinému). Panem kolíčkem a Medvědy jsme si pak krátili další cestu do Hýskova. Tam jsme dorazili brzy, a tak jsme si ještě udělali přestávku u místního jezu. Na blízké nádraží jsme se vydali tak akorát, abychom na poslední chvíli doběhli přijíždějící vlak a mohli již poklidně dorazit až zpátky do Prahy. Do Zdic se tak vydáme třeba příště.

Medvěd v medvědáriu
Na pirátské lodi
Cestou ke kapli
Rozhledna Děd
Na rozhledně

Více fotek ve fotogalerii.

Výprava k Jílovišti 17. března 2018

Vlčata se na výpravu sešli jen čtyři, a tak jsme byli rádi, že jedeme společně s oddílem Berušek, které zachránily účast - dohromady nás jelo 15 dětí a 8 vedoucích. Cesta do Měchenic byla docela krátká a ve vlaku vlastně ani nebyl čas se pořádně nasvačit. Pak už jsme vyrazili po svých vstříc nečekané sněhové nadílce a ochlazení. Nejdřív jsme vyšlápli kopec k Trnové, kde jsme obdivovali ohrady s koňmi. Pak jsme sešli a nebo se sklouzli do údolí bezejmenného potoka, podél kterého jsme šli až k Vltavě. Cesta to nebyla jednoduchá, protože vedla místy prakticky korytem a boty klouzající po sněhu nám moc nepomáhaly. Na konci údolí jsme si dali přestávku na oběd a pak vylezli z údolí po příkrém kopci na vyhlídku nad řekou. Protože foukal studený vítr, vydali jsme se rychle dál do lesa, kde bylo příjemněji. Cestu jsme si krátili zmizíkem a medvědy. Příjemným překvapením byla i malá obůrka s párem daňků a jedním mládětem, které bylo zvědavé a přišlo se na nás, na rozdíl od svých rodičů, podívat až k plotu. Pak jsme pokračovali po kopci nad řekou, z vyhlídky viděli přehradní nádrž Vrané, obešli oboru Daliborka a blížili se k našemu cíli - stanici autobusu Baně. Protože jsme ale měli ještě trochu času, využili jsme sněhovou nadílku a zahráli si letošní zimu poprvé na babu ve vyšlapaných cestičkách. Pak už jsme jen došli na autobus a bez problémů dorazili zpátky do Řep. Škoda jen, že přišlo na výpravu tak málo vlčat, jelikož počasí nebylo zase tak strašné, jak to vypadalo.

Po výšlapu prvního kopce
Někde cestou
V dálce byl vidět Cukrák
Medvědi!
Míra se nechtěl fotit

Více fotek ve fotogalerii.

Výprava na Karlštejn 24. února 2018

Podruhé v letošním roce jsme se sešli v osm ráno na Slánské, avšak tentokrát ve velmi odlišné sestavě. Chyběl nám Tomáš a jeho dokumentační přístroj, pročež nemáme žádný důkaz (kromě naší paměti) pro to, že přišlo dokonce deset vlčat. Abychom se také trochu prošli, rozhodli jsme se začít výpravu na Karlštejn v Srbsku. Odtud jsme se vydali krásnou lesní cestou po místní naučné stezce. Cestu nám zpestřila malá jeskyně, kterou se kluci vydali hned po objevení prozkoumat, a i přes její malou velikost se do ní skoro všichni vešli. Na Karlštejně jsme si udělali delší přestávku, prohlédli jsme si volně přístupné části hradu a dali si teplé oplatky. Protože nám zbývalo ještě hodně času, vydali jsme se trochu delší cestou na vlak do Zadní Třebaně. Celou výpravou nás provázela neuvěřitelná zima, takže jsme si na krásné louce na kopci trochu vlčácky zablbnuli, ale i tak jsme nakonec do Třebaně došli s hodinovým předstihem. Na plácku na břehu řeky pod nádražím jsme se tedy snažili zahřát nějakými hrami a už jsme se všichni těšili do tepla ve vlaku. Myslím si, že můžeme konstatovat, že to tedy v únoru bylo lepší jen z poloviny. Bylo nás sice víc, ale sníh zase žádný, jen větší zima. Tak snad v březnu už bude teplo a bude to zase lepší.

Výprava do okolí Čerčan 20. ledna 2018

Na letošní první výpravu jsme se vydali do Čerčan. Sice jsme byli trochu zklamáni z absence sněhu a trochu i nízkou účastí vlčat, ale i šest kluků byl při třech vedoucích docela dobrý počet. Hned za Čerčany jsme si vysvětlili naše tradiční pochodové hry - medvědy a zmizík, a tak jsme si mohli chůzi hned začít krátit i hraním. Po několika přestávkách na hry a svačinu jsme se přiblížili k našemu cíli - zřícenině hradu Stará Dubá. Protože značka nevedla až přímo na hrad a nikdo jsme tu ještě nebyl, začala první větší hra - "Najdi zříceninu". To se nám poměrně rychle povedlo a tak jsme mohli na bývalém nádvoří poobědvat a zároveň si prohlídnout rozvaliny. Po obědě jsme využili prostor hradu a zahráli si boj o poklad. Nejdřív kradla vlčata poklad vedoucím, přičemž boj probíhal kradením šátků. Po vlažném začátku hry, kdy se vlčatům nechtělo moc útočit, se hra rozjela a časem jsme přišli o všechny šišky. Druhé kolo bylo opačné - vedoucí kradli poklad vlčatům. To se nám naštěstí povedlo docela rychle, a tak jsme mohli vyrazit na vlak bez obav, že nám ujede. Na nádraží ve Hvězdonicích to bylo opravdu jen kousek, a tak jsme si ještě důkladně omyli boty od bahna v blízkém potoce. Pak už jsme nasedli do vlaku a vydali se s přestupem v Čerčanech zpátky domů. Škoda jen, že nás nebylo víc a že nebyl sníh - kradení pokladu s koulováním by bylo určitě zajímavější. Snad to bude v únoru lepší.

Opouštíme Čerčany
První z několika potoků
Zkratka
Odpočinek na větvi
Někteří šli cestou-necestou

Více fotek ve fotogalerii.

O skautingu

5.png

Zvířecí webkamery

Z našeho programu

img_3515.jpg
img_5008.jpg
p7107238.jpg

Junák - český skaut,
10. středisko Bílá Hora Praha, z. s.
Sadová 21, 161 00 Praha 6

logo WOSM

logo SKAUT

logo 10. středisko Bílá Hora