Autor: Dalibor

Pro letošní tábor jsme se rozhodli trochu netradičně nepřipravit žádnou táborovou hru, ale trochu více se zaměřit na táboření jako takové. Naším cílem bylo se víc zaměřit na různé tábornické činnosti, nechat občas kluky samostatně se rozhodnout co by chtěli dělat, a také jsme měli několik časových oken pro celotáborový program společný pro všechny oddíly. Jestli se to povedlo je na posouzení kluků, kteří na táboře byli…

Začátek tábora byl samozřejmě zejména budovací a dodělávací – každý si musel vyrobit podlážku do stanu, bylo třeba připravit dřevo do kuchyně, vykopat slavnostní ohniště a připravit v něm slavnostní zahajovací oheň a mnoho dalšího. Postupně se přidávaly i další činnosti – někteří kluci stavěli s Daliborem udírnu, ve které jsme ve druhé polovině tábora zkusili něco vyudit. Kdo chtěl mohl si zkusit střelbu z luku a vzduchovky, lezení vysoko na strom s jištěním a následným spuštěním dolů, ostatní věnovali čas třeba blbutí na slacklině a houpačce netradičně postavené hned na začátku tábora. Nově jsme měli na táboře psychomotorický padák, se kterým si nejen vlčata užila několik zábavných her. Jeden den se kluci také věnovali stavbě nouzových úkrytů z přírodnin a podařilo se jim ve skupinách vybudovat docela povedené přístřechy. Mimo to všechno bylo i hodně času na různé blbnutí, deskové hry, frisbee, zpívání u kytar a mnoho dalšího.

Na táboře samozřejmě nesměla chybět ani dvoudenní výprava, která byla tentokrát již v prvním týdnu a pro spoustu kluků to byla spousta nových zážitků – zabalit si batoh na dva dny a celý den ho nést na zádech, večer vařit na ohni, spát jen pod plachtou, dva dny si nečistit zuby… Aby to nebylo tak náročné, trasa byla relativně krátká a zbylo tak hodně času na hry cestou – frisbee, medvědi apod. Ráno na výpravě jsme také měli štěstí a zahlédli dvojici evropské nejmenší sovy – Kulíška nejmenšího. Nevypadal moc nadšeně, že nás vidí, a tak jsme ho po chvíli nechali v klidu.

Po výpravě čekalo na celý tábor překvapení – návštěva ornitologa, který nám věnoval celé dopoledne, pokusil se chytit několik ptáků, kteří žijí v okolí tábořiště, okroužkoval je a o každém něco pověděl. Měli jsme štěstí a kromě králíčka ohnivého, červenky, strakapouda a dalších jsme viděli i ledňáčka. V programu tábora nesmělo chybět ani vaření hadů na ohni, a to jak slaných tak sladkých, takže večeře se moc nesnědlo, jelikož se všichni přecpali. Kdo zrovna nepekl, tak se věnoval kutilství – výrobě všeho možného ze dřeva (a největší úspěch měli asi letadla). Mezi další celotáborové programy patřilo vymýšlení scének původně k závěrečnému ohni, ale jelikož u ohně by nebylo tak dobře vidět, probíhalo představení jednotlivých skupin po jedné večeři. Úkolem poslední celotáborové hry předposlední den tábora bylo nepozorovaně se připlížit do tábora a ukořistit svačinu. Málokomu se to povedlo a kdo byl chycen, byl zajmut hlídkou a uvázán ke stromu, aby nemohl utéct. Pokud měl štěstí, někdo z jeho společníků ho mohl osvobodit, ale nesměl u toho být spatřen.

Někteří kluci se ve chvílích volna věnovali plnění nováčkovské zkoušky, a tak ke konci tábora mohlo několik z nich složit slib vlčat a vykročit tak naplno do skautského života. U závěrečného ohně bylo také pár kluků převedeno do oddílu skautů, ke kterým budou od září již chodit, a kde je čeká spousta dalšího dobrodružství a zážitků.

Rádi bychom poděkovali všem rodičům, kteří nám pomohli s organizací tábora – s nákupem v den odjezdu, s nakládáním u klubovny a stabnou tábora na louce, s bouráním, odvozem věcí a úklidem u klubovny. Dále je třeba poděkovat Mladitockému zemědělskému družstvu za jejich ochotu tprět nás na jejich louce a panu Václavu Střelovi za možnost čepovat u něj vodu. Bez vás všech by se letošní tábor nemohl uskutečnit. Děkujeme