Rubrika: 2020
Rubriky
Tábor Mladotice
Letošní tábor byl pro nás všechny velkou neznámou. Nikdo z nás do poslední chvíle nevěděl, zda se vůbec uskuteční. Nakonec jsme ale odjeli. Z našeho oddílu vlčat nás jelo 14. Než jsme se stačili rozkoukat, příslušníci organizace W.C.K.D. nás zavřeli do labyrintu a dali nám taková ošklivá šedá trika s číslem. Tato trika jsme v průběhu tábora na protest proti organizaci nabatikovali. To ale nebylo jediné, co jsme na táboře dělali, bylo toho dost. Sháněli jsme části mapy labyrintu, udělali jsme sochu příšer z labyrintu a na oslavě jsme je spálili na ohništi, kde jsme si poté opekly nějaké hady z těsta atd. Jindy jsme zase ryli svá jména do „skály“ nebo vyráběli amulety ze samo-tvrdnoucí hmoty. Když bylo vedro, šli jsme se koupat do jezera nebo brouzdat v potoce. Před výpravou jsme si vyráběli meče z molitanu a na výpravě jsme bojovali s monstry z labyrintu. Někteří z nás na táboře splnili nováčkovskou zkoušku a mohli tak složit slib vlčat. Užili jsme si spoustu srandy a už se těšíme na příští rok.
Rádi bychom poděkovali všem rodičům, kteří nám pomohli s organizací tábora – s nákupem v den odjezdu, s nakládáním u klubovny a stavbou tábora na louce, s bouráním, odvozem věcí a úklidem u klubovny. Dále je třeba poděkovat Mladotickému zemědělskému družstvu za jejich ochotu trpět nás na jejich louce a panu Václavu Střelovi za možnost čepovat u něj vodu. Bez vás všech by se letošní tábor nemohl uskutečnit. Děkujeme
Na letošní druhou výpravu jsme se vydali do okolí Srbska u Berouna. Hned ráno nám sice málem ujela tramvaj, ale naštěstí na nás řidič počkal, a tak jsme mohli nerušeně vyrazit na vlak. Ten byl sice docela plný, ale i tak jsme cestu do Srbska zvládli v pohodě. Ze zastávky jsme se vydali přes řeku, a pak dál do kopce k lomu Na Chlumu. Tam jsme si dali větší přestávku a prozkoumali všechna zákoutí i dno lomu. Když se všichni nabažili průzkumu a posvačili, vyrazili jsme dál po zelené směr Hostim, a pak po žluté údolím Loděnice, kde se nám podařilo zahlédnout ledňáčka. Po menší pauze v jednom z místních bývalých lomů jsme vyrazili na další cestu k našemu cíli – lomu Alkazar. Tam si kluci užili spoustu prolézání malé jeskyně, spousty blbnutí a kdo chtěl, šel se s námi podívat do místních chodeb. Nahlédli jsme ale jen na kraj a byli hodně potichu, protože zde přezimují netopýři, kterých jsme za tu chvíli viděli u stropu docela dost. Čas se už naplnil, a tak jsme se museli vydat dál do Berouna na vlak. Vyrazili jsme ale docela pozdě, a tak jsme poslední kousek cesty museli absolvovat indiánským během. I přes únavu z celého dne se ale všichni vybičovali k pohybu, a tak se nám podařilo na poslední chvíli stihnout vlak do Prahy a dorazit domů včas.