Autor: Neřád
Rubriky
Tábor Mladotice
Letošní tábor byl pro nás všechny velkou neznámou. Nikdo z nás do poslední chvíle nevěděl, zda se vůbec uskuteční. Nakonec jsme ale odjeli. Z našeho oddílu vlčat nás jelo 14. Než jsme se stačili rozkoukat, příslušníci organizace W.C.K.D. nás zavřeli do labyrintu a dali nám taková ošklivá šedá trika s číslem. Tato trika jsme v průběhu tábora na protest proti organizaci nabatikovali. To ale nebylo jediné, co jsme na táboře dělali, bylo toho dost. Sháněli jsme části mapy labyrintu, udělali jsme sochu příšer z labyrintu a na oslavě jsme je spálili na ohništi, kde jsme si poté opekly nějaké hady z těsta atd. Jindy jsme zase ryli svá jména do „skály“ nebo vyráběli amulety ze samo-tvrdnoucí hmoty. Když bylo vedro, šli jsme se koupat do jezera nebo brouzdat v potoce. Před výpravou jsme si vyráběli meče z molitanu a na výpravě jsme bojovali s monstry z labyrintu. Někteří z nás na táboře splnili nováčkovskou zkoušku a mohli tak složit slib vlčat. Užili jsme si spoustu srandy a už se těšíme na příští rok.
Rádi bychom poděkovali všem rodičům, kteří nám pomohli s organizací tábora – s nákupem v den odjezdu, s nakládáním u klubovny a stavbou tábora na louce, s bouráním, odvozem věcí a úklidem u klubovny. Dále je třeba poděkovat Mladotickému zemědělskému družstvu za jejich ochotu trpět nás na jejich louce a panu Václavu Střelovi za možnost čepovat u něj vodu. Bez vás všech by se letošní tábor nemohl uskutečnit. Děkujeme
Na letošní druhou výpravu jsme se vydali do okolí Srbska u Berouna. Hned ráno nám sice málem ujela tramvaj, ale naštěstí na nás řidič počkal, a tak jsme mohli nerušeně vyrazit na vlak. Ten byl sice docela plný, ale i tak jsme cestu do Srbska zvládli v pohodě. Ze zastávky jsme se vydali přes řeku, a pak dál do kopce k lomu Na Chlumu. Tam jsme si dali větší přestávku a prozkoumali všechna zákoutí i dno lomu. Když se všichni nabažili průzkumu a posvačili, vyrazili jsme dál po zelené směr Hostim, a pak po žluté údolím Loděnice, kde se nám podařilo zahlédnout ledňáčka. Po menší pauze v jednom z místních bývalých lomů jsme vyrazili na další cestu k našemu cíli – lomu Alkazar. Tam si kluci užili spoustu prolézání malé jeskyně, spousty blbnutí a kdo chtěl, šel se s námi podívat do místních chodeb. Nahlédli jsme ale jen na kraj a byli hodně potichu, protože zde přezimují netopýři, kterých jsme za tu chvíli viděli u stropu docela dost. Čas se už naplnil, a tak jsme se museli vydat dál do Berouna na vlak. Vyrazili jsme ale docela pozdě, a tak jsme poslední kousek cesty museli absolvovat indiánským během. I přes únavu z celého dne se ale všichni vybičovali k pohybu, a tak se nám podařilo na poslední chvíli stihnout vlak do Prahy a dorazit domů včas.
Rubriky
Podzimky Česká Skalice
Na letošní podzimní prázdniny jsme zamířili na Náchodsko, konkrétně do České Skalice. Cesta byla, jak se již stalo tradicí, zpestřena výlukami, takže část cesty jsme jeli autobusem. Výluka nám poněkud zkomplikovala i sobotní výlet k československé dělostřelecké tvrzi Dobrošov. I přes dopravní komplikace jsme dorazili do Bělovsi a vydali se do strmého kopce k Dobrošovu. Cestu jsme si zpestřili prohlídkou pěchotního srubu Březinka, a tak jsme na Dobrošov (bohužel uzavřený kvůli rekonstrukci) dorazili až odpoledne. Prohlédli jsme si tedy alespoň z venku dobrošovské pěchotní sruby a pomalu se vydali z kopce do Náchoda na autobus.
Neděle byla ve znamení dopolední procházky do České Skalice a odpolední procházky do blízké obory, kde pro nás měli roveři připraveno několik her. O zábavu tedy bylo postaráno a zpátky na hotel jsme se tak vraceli až těsně před večeří.
Na pondělí měli roveři také připravené různé společné hry, a tak jsme se dopoledne opět vydali do obory, která poskytla vhodné prostředí pro společný boj o totem. Odpoledne jsme šli jen do nedalekého kempu, na jehož prázdných loukách jsme si zahráli další spoustu her.
V úterý nás čekal celodenní výlet Babiččiným údolím, a tak jsme vyrazili jak jinak než autobusem do Olešnice, odkud jsme se pak vydali právě Babiččiným údolím zpět do České Skalice. Vzhledem ke konci sezony na nás už bohužel nečekala prohlídka staveb spojených s postavami románu Babička. Ale i tak jsme měli možnost vidět všechna klíčová místa z tohoto díla.
Ve středu dopoledne jsme si šli ještě zahrát pár her, a pak už bylo na pořadu dne balení a uklízení, abychom se mohli vydat, jak jinak než autobusem, a následně vlakem zpět k domovu. Kromě komplikovanější dopravy se ale letošní podzimní prázdniny vydařily, jelikož nám přálo počasí a nemuseli jsme tak, jako v minulých letech, každý večer sušit sebe a boty.
Na květnovou výpravu se nás i přes pěkné počasí sešlo jen 7 vlčat, 1 skaut a 3 vedoucí. To nás ale neodradilo od toho vyrazit, a tak jsme i přes nacpané nádraží sedli do vlaku směr Beroun. V Berouně nás ale překvapila výluka a my museli místo vlakem pokračovat autobusem a pak ještě mikrobusem, abychom se nakonec zdárně dostali do Žloukovic, odkud jsme vyrazili na další cestu. Vzhledem k výluce na trati jsme ale raději přehodnotili trasu a místo do Račice se vydali po modré a červené do Nižboru. Aby naše cesta nebyla krátká a jednoduchá, trochu jsme si ji prodloužili a nešli jen po značených cestách. Vedl nás Očir podle GPSky a mapy v telefonu a až na jedno drobné zaváhání se mu navigace dařila. Cestou jsme si zahráli několik her, povídali si a dokonce viděli i pár zvířat (vlaštovky a rorýse u řeky ve Žloukovicích, veverky, strakapoudy, sýkory a nepočítaně pavouků). Před Nižborem jsme se ještě zastavili na vyhlídce Čerchov, odkud jsme viděli kus údolí Berounky. V Nižboru jsme šli kolem zámku, viděli město od kříže pod ním a už spěchali na autobus, který nás nakonec bez problémů dovezl do Berouna na vlak, kterým jsme zakrátko dorazili zpět do Prahy.
Oteplilo se, začalo svítit slunce a příroda se začíná zelenat a kvést. Přesně tyto podněty nás vytáhli na výpravu na kopec Plešivec u Jinců.
Sešli jsme se v 8.40 za hluku oprav pod mostem na Slánské. Tuto výpravu jsme absolvovali s naším sesterským oddílem Berušek (světlušek). Na cestu jsme vyrazili ze Smíchovského nádraží, kam jsme dojeli tramvají. Z vlaku jsme vystoupili v Jincích, odkud jsme se vydali na nedaleký kopec Plešivec. Cesta stále stoupala, a tak se nešlo zrovna snadno. Přesto se našla místa, kde se daly hrát hry jako zmizík a medvědi. Nežli jsme došli na vyhlídku, dali jsme si oběd. Po obědě se příjemný klid přeměnil v zuřivou šiškovou válku. Válku přerušili vedoucí, protože už jsme museli jít dál. Na vyhlídku jsme došli kolem druhé hodiny, sedli jsme si na kameny, sundali si boty, abychom je vyvětrali a vyhřívali jsme se na sluníčku. Uchvátil nás výhled na okolní krajinu. Po dlouhé pauze jsme si nasadili batohy a vydali jsme se na cestu na vlak. Vlak jsme stihli jen tak tak. Do Prahy jsme dojeli kolem půl šesté a do Řep chvíli po šesté.
Výprava byla bezvadná, bylo krásně, v nádherné přírodě, se super kamarády, prostě fantazie.
Začátek března, super čas na další výpravu.
Sešli jsme se ráno na zastávce Slánská u pekárny. Poté co jsme počkali na posledního člena, vyrazili jsme na nádraží Braník, odkud nám jel vlak až do zastávky Luka pod Medníkem. Z Luk jsme vyšli po cestě k rozhledně Pepř. Pod rozhlednou jsme si dali oběd, podívali se nahoru na rozhlednu a zahráli jsme si nějaké hry v přilehlém lese. Když jsme dohráli, sbalili jsme si batohy a vyrazili jsme na cestu do Kamenného Přívozu. Po cestě jsme se zastavili na louce na svačinu. Měli jsme trochu času, tak nás napadlo, zahrát si nějaké hry. Když jsme přišli na zastávku, nemuseli jsme moc dlouho čekat než přijel vlak. Do Prahy jsme dorazili, když se stmivalo a do Řep jsme dojeli už za tmy.
Přestože celý den nebylo moc pěkné počasí a občas i pršelo, výpravu jsme si moc užili.
Máme tu leden a s ním první výpravu roku 2019.
Sraz byl tradičně na zastávce Slánská odkud jsme vyrazili na Hlavní nádraží. Vlak nám jel až půl hodiny po našem příchodu, a tak jsme si čekání zkrátili hrou na klavír v podání našich mistrů: Očira Jakuba Ganbolda, Jaromíra Nováka a Dominika Kaňky. Vlakem jsme se svezli až do Senohrab, odkud jsme se vydali do Hrusic k památníku Josefa Lady a jeho dcery. Tam jsme si udělali fotku s Mikešem, prohlédli si Ladovu tvorbu a snědli své obědy. Po obědě jsme vyšli po Mikešově stezce. Cestou jsme hráli různé hry, prohlíželi si okolní krajinu a klouzali se po zamrzlých loužích. V půlce stezky jsme odbočili a dali se cestou do Mnichovic. O přestávce nám nad hlavou přelétalo letadlo. Do Mnichovic jsme došli když se stmívalo a do Prahy jsme dojeli za tmy.
Celý den nám svítilo slunce a bylo prostě nádherně. Výpravu jsme si s menšími bolestmi nohou náramně užili.
Rubriky
Podzimky Hamr
Uběhl další rok a my se znovu sešli na Hlavním nádraží, abychom se mohli společně vydat na podzimní prázdniny. Vyrazili jsme vlakem, až jsme dorazili do krajiny známé velkým množstvím rybníků. Správně, je to Třeboňsko. Ubytovali jsme se v penzionu Alešův dvůr ve vesnici Hamr, nedaleko od Chlumu u Třeboně. Penzion byl rozdělen na dvě budovy, a tak jsme se museli rozdělit. Jelikož jsme přijeli dost pozdě, rychle jsme se vybalili, navečeřeli se, a uložili se ke spánku.
Na sobotu jsme si naplánovali celodenní výlet k třeboňským rybníkům. Na snídani jsme šli do restaurace, kde už na nás čekaly švédské stoly se spoustou dobrot. Po vydatné snídani jsme si sbalili do batohu oblečení, pláštěnku a oběd (i se svačinami) a sešli se před hlavní budovou. Spočítali jsme se a vyrazili na cestu. Po pár kilometrech jsme si zahráli rybičky a zmizík a pokračovali jsme v cestě. Oběd jsme si dali na louce pod velkým stromem, kde jsme si zahráli další hry a nechali odpočinout nohám. Cestou jsme také došli na místo, kde spolu sousedili tři rybníky zároveň. Tam jsme si dali další pauzu a házeli žabky na hladině vody. Když jsme se vraceli zpět k penzionu, už nás bolely nohy, a tak nás potěšilo, když jsme uviděli ceduli Hamr a poté Alešův dvůr. Zkultivovali jsme se a po večeři jsme si zazpívali s kytarami. Ačkoliv měli kluci ještě dostatek energie, v půl desáté byla povinná večerka.
V neděli jsme si chtěli oddechnout od dlouhého chození, a tak jsme se rozhodli, že si uděláme takový herní den. Po snídani jsme si vyšli kousek k lesu, kde si holky připravily hru, při které jsme kradli ostatním jejich lístečky a zároveň si bránit své. Hráli jsme celé dopoledne. Po obědě jsme šli na louku vedle penzionu, kde skauti a skautky hráli hru k výročí Československa a mladší děti hráli spoustu her jako jsou chobotničky, pešek nebo želvičky. Večer jsme měli program s umisťováním historických událostí (obecných i skautských) za posledních sto let na časovou osu. Potom jsme hráli na kytary a v půl desáté byla večerka.
Když se řekne pondělí, každému se vybaví něco jiného. Někomu začátek týdne ve škole, někomu to, že se zase setká s kamarády a někomu třeba hodina němčiny na kterou se mu nechce. Nám se ale toto pondělí vybavilo jen to, že se jde na další celodenní výlet. Po snídani jsem se sešli před hlavní budovou, kde jsme se spočítali a rozdělili do čtyř týmů. Každý tým dostal určenou trasu, kterou musí ujít a k tomu instrukce týkající se plnění úkolů. Úkoly byly zasílány průběžně SMS zprávami vedoucím týmu. Všechny týmy se sešli v Lutové, odkud jsme společně vyrazili zpět do Hamru. Cestou jsme si zahráli vlajky a zašli na nákupy do Coopu. Večer nám kluci uspořádali bojovku a holky diskotéku. Po diskotéce byla večerka.
Nadešlo úterý a také den odjezdu. Po snídani jsme hráli ve dvojicích hru, při které jeden měl zavázané oči a druhý svázané ruce. A za úkol měli sbírat barevné lístky s různými hodnotami. Po této hře jsme si sbalili nějaké věci a šli jsme na oběd. Po obědě jsme si dobalili zbylé věci a vyrazili na vlak do Prahy. Na Hlavním nádraží jsme se rozešli k domovům. Ačkoliv skoro celé prázdniny pršelo, moc jsme si je užili.